Dovolená vs dovolená aneb Asie s cestovkou? Netřeba!

Humorné pojednání o nejčastějších způsobech cestování, ve kterém se najde každý z nás.

To nejnovější

spot_img

Když se rozhodnete podívat do světa, máte 2 možnosti. Být „dobrodruhem“, který poznává, objevuje a ochutnává. Nebo „turistou“, který dává přednost odpočinku a památkám.

A v dnešním článku si (malinko úsměvně) řekneme, v čem se tyto možnosti mohou lišit. 🙂

Pohoda v resortu

Možná je to tím, že to máme zažité z dovolených s rodiči. Možná tím, že cestovky jsou víc vidět a je to tak nějak pohodlnější a jednodušší. A možná taky tím, že se bojíme jazyka a cizích lidí.

Když si totiž koupíme all inclusive pobyt z katalogu se snovými fotkami nekonečných pláží, romantických západů slunce a modrých bazénů lemovaných palmami a koktejly, je všechno mnohem snazší.

V den odjezdu jste nastoupeni s kufrem plným opalovacích krémů a slunečních brýlí na smluveném místě s dalšími výletníky, naloží vás a o pár hodin později zase vyloží v resortu s výše zmíněným bazénem a dovolená může začít!

Vybalíte, zkontrolujete výhled z balkonu, pak omrknete jak daleko je to k moři, co bude k večeři a je to.

Ráno na snídani, pak do bazénu a na pláž, sem tam pro koktejl, pak něco dobrého a šup šup zpět na lehátko.

A máme tady večer a k tomu přece patří další jídlo a pití! A taky nějaká ta hudba a noční procházka v okolí. Nakoupíte dárečky počínaje magnetkami a pohlednicemi a konče suvenýry z trhů, kde zkoušíte smlouvat cenu. A takhle se to opakuje den po dni a zlatým hřebem je třeba výlet lodí nebo cesta autobusem k nějakým těm památkám, abychom taky něco viděli. No a týden až dva je za námi. Zapakujete kufr, jdete se rozloučit s mořem a jede se domů.

Po návratu všem vyprávíte, co jste všechno zažili, kamarádi obdivují vaše opálení a fotky, pak rozdáte suvenýry a je po všem.

A zase za rok. Každý z nás asi takovou dovolenou zažil a v podstatě asi není co víc k tomu říct. Pro jednoho to může být dovolená snů a pro druhého trochu nuda. A někdo to rád kombinuje, takže jdeme dál. 🙂

Poznávací zájezdy

Hit posledních let, který je pravým opakem pohodičky na pláži. Jsou to takzvané poznávací zájezdy.

Uvidíte toho hodně. Během pár dnů objedete doslova celý svět. Nestihnete si odpočinout, rozkoukat se, ale alespoň jste tam byli a máte fotku.

Cestovka připraví napěchovaný program po hlavních turistických místech v zemi a celý svět s vámi objede klidně za týden. A to včetně letu. Že se to nedá zvládnout? To byste koukali!

Ve skutečnosti by to ale možná nemělo být jen o turistických místech. Jen si vezměte, jak to chodí u nás. Všichni cizinci chtějí vidět Prahu a tak je autobusy vyloží na Staroměstském náměstí, průvodce je provede po hlavních atrakcích, kde si všechno vyfotí a pak je naženou do předražené hospody, kde jim na talíři přistane průměrná svíčková s brusinkovým kompotem a sladkou šlehačkou ze spreje. Ale o skutečné zemi nemají ani potuchy. Ani o jídle, ani o lidech, ani o podstatě naší kultury.

Na cestách po Indonésii jsme potkali bohatou dámu, která jela na takzvaný Eurotrip, při kterém navštívila i Prahu. Hrozně se divila, že ve skutečnosti nejíme pořád párky a buřty na tácku, jako to viděla v centru Prahy a byla hodně překvapená skutečným vyprávěním z naší vlasti.

Mimo jiné… před lety jsme zavítali na jednu přednášku od známého cestovatele, který je tváří nejmenované zážitkové cestovky a ten se svými klienty projíždí celý Vietnam, Kambodžu a Laos za 21 dní a to včetně letu! Navíc hrdě tvrdil, že se všude domluvíte anglicky. Realita byla o to víc šokující. 🙂

Žádná země se nedá procestovat za dva týdny a ne, anglicky se opravdu všude nedomluvíte.

S mezinárodním jazykem nebude problém v letadle, na letišti, v business sféře a v turistických oblastech. Ale ve skutečném světě mezi běžnými lidmi? To je asi jako kdyby Japonci čekali, že se ve Lhotce na Moravě domluví anglicky.

P.S. Milá indonéská dáma byla taky velmi zklamaná, že Češi s ní nechtěli mluvit anglicky a to byla v Praze!

Jazykově můžete narazit na propast všude, jednu výhodu to ale má, už nemusíte hledat výmluvu typu ,,Nejedu do zahraničí, protože neumím anglicky.“ 🙂

Na vlastní pěst po stopách turismu

„Jo vy chcete jet na Srí Lanku? Tam byla loni Lenka s Honzou“.

A pak potkáte Lenku a dozvíte se, že sice nejeli s cestovkou, ale přesouvali se klimatizovaným taxíkem a národní rice and curry vůbec neochutnali, protože celou dobu jedli fish and chips a pizzu ze „západních“ restaurací.

Nejen na Srí Lance je nyní velkým hitem cestování, při kterém si zaplatíte průvodce, který se o vás celé 3 týdny stará a vozí vás od památky k památce. Pro někoho to může být fajn, my bychom ale asi zešíleli, protože nejsme schopni přijít někam včas. 🙂

Jak to tedy udělat a odhodlat se i za hranice turistických oblastí?

Jak se ale odhodlat a začít opravdu svobodně cestovat?

My jsme do toho skočili po hlavě až ve Vietnamu, který nás doslova proškolil. Nejdřív se nám to líbilo, pak jsme chtěli domů, brečeli jsme a měli jsme hlad, pak se nám to líbilo a pak jsme chtěli zase domů a nakonec jsme si Asii zamilovali a strávili v ní dlouhé měsíce.

A vždycky, když jsme si začali myslet, že už všechno víme a na všechno jsme si zvykli, tak přišla pěkná facka.

Jenže v tu chvíli už není na výběr a letadlo domů letí až za měsíc… a nebo za 5… takže to nějak jít musí. A ono to vážně jde, stačí překonat počáteční zábrany naučit se plout s davem.

A tak jsme objevili fakt, že nejvíc toho člověk pozná, když se řídí sám sebou a na nikoho se neváže a že zážitky nemusí být jen pozitivní, ale hlavně musí být silné.

Což jsem si ale v tu chvíli samozřejmě nemyslela. A že nejvíc toho člověk pozná, když si prostě koupí letenku a jede. Bez plánů, bez znalostí, bez starostí. Ale jestli se něco na cestách opravdu hodí, tak je to dobrý parťák. 🙂

A „rada“ na závěr?

Pokud tedy nemáte zrovna půl roku na cestování, ale chcete poznávat, vykašlete se na poznávací zájezdy typu Vietnam od severu k jihu 14 dní za 60 000 Kč.

Kupte si letenku, vytipujte ubytování na první dny třeba přes Booking nebo Agodu a řiďte si svůj čas podle sebe.

V klidu procestujte třeba jen část země, kterou pak stihnete alespoň trochu poznat a zůstávejte jen tam, kde se vám líbí.

Jasně, že bychom kolikrát raději leželi s koktejlem na pláži, než šlapali pěšky kopec s krosnou a tlačili skútr. Ve 45°C a s šustícím křovím za zády. Jenže ty nejsilnější zážitky jsou vždycky trošku extrémní, no ne!? 🙂

A navíc jedno druhé nevylučuje. Po dobrodrůžu ten resort chutná ještě o dost lépe.

Tak krásné cestování!

Judit

Napište komentář

Napište komentář
Zde napište své jméno

spot_img
spot_img

Z našich cest