Tak už jsme zase doma. Když jsme před necelým rokem vyslovili plán, že jedeme na pět měsíců do Indonésie, názory rodiny a kamarádů byly… různé. 🙂 Někdy úsměvné, jindy povzbuzující a nechyběly i takové, které mi dělaly vrásky. Vyslechli jsme vše od ,,Jen jeďte, já bych jel hned“ přes ,,Tam bych v životě nejel“ až po ,,Vy jste se snad zbláznili“. A pak to pokračovalo.

A víte že Indonésie je muslimská?
Že spolu nebudete moct spát v jednom pokoji?
A ani se držet za ruce?
A budeš muset chodit zahalená jako oni.
A hlavně nejezte nic z ulice!
A jak to jako budete dělat s prací?
V Indonésii neni internet.
A nebojíte se malárie? Známej, kterej cestuje jí tam chytil 2x a málem umřel.
A jste očkovaní proti tomu, tomu a tamtomu?
Mimo Bali bych prostě v životě nejel.

Když jsme ale prvního února nasedali na letadlo, byly všechny obavy z řečí pryč. Ať jsme jeli kamkoli, vždycky jsme byli lehce nervózní. Jedete na druhý konec světa, do země, kde nikomu nerozumíte a nikoho neznáte. Indonésie nám ale už od začátku připadala jako kdybychom jí už znali a byli jsme tam jako doma. A životem tam se vyvrátily vlastně všechny mýty, které jsme před cestou slyšeli. Realita je totiž jiná. Velmi úsměvná. 🙂

  1. Kdyby se všichni lidé usmívali alespoň z poloviny jako Indonéští muslimové, bylo by na světě o mnoho krásněji. Narazit na místo, kde vám vynadají za tílko a nenechají vás spát v jednom pokoji je téměř nemožné.
  2. Z 95 % jsme jedli jen na ulici a nikdy nám nic nebylo. Za to v lepším hotelu nám bylo blbě vždycky.
  3. Internet je sice trochu pomalejší než v Evropě, ale problém s prací na dálku jsme měli až v některých částech Sumbawy, která je oproti ostrovům na západ minimálně obydlená.
  4. Malárii (a ani jinou nemoc) jsme nechytili. A nechytil jí ani nikdo, s kým jsme se na cestách bavili.
  5. Mimo Bali začíná ta pravá ,,divočina“, kterou stojí za to poznat. A lidé tam jsou ještě mnohem milejší (kromě Lomboku, to je speciální kategorie).

Během naší 6 000 km cesty jsme zkrátka zjistili a poznali spoustu zajímavých míst, lidí, tradic i věcí. A jedno můžeme říct s naprostou jistotou. Život tam nás naučil hodně praktických i úsměvných věcí, na které bychom možná jinak nepřišli.

1. Že dopravní zácpy jdou zvládat s ledovým klidem a i chaos může mít řád. Stačí ho najít. 🙂

2. Že období dešťů má neskutečné zelené kouzlo. Pokud neprší pořád. Což prší. Prší dokonce tak moc, že nevidíte na cestu, polykáte vodu a na prstech máte varhánky jako z bazénu.

3. Že bahno je největší nepřítel. Zvláště když jste uprostřed ničeho a za hodinu je tma.

4. Že když se na skútr dá přimontovat skříň, lednice i obojí najednou, tak proč bychom se tam nevešli my se všemi věcmi na půl roku.

5. Že Javánci mají úsměvy vůbec nejširší a navíc se neskutečně rádi fotí.

6. Že jídlo z nejobyčejnějšího warungu chutná vždycky nejlíp.

7. Že body rafting je pořádná makačka.

8. Že kamarády najdeš všude.

9. Že na Bali není den bez ceremonie.

10. Že nejhorší spolubydlící je gekon.

11. Že pracovat se dá odkudkoli.

12. Že síla přírody je nekonečná a nejkrásnější místa jsou tam, kde není ani živáček.

13. Že nejlepší kino je západ slunce.

14. Že k životu stačí opravdu málo.

15. Že za úspěchem stojí dřina. A pořádná! Výstup na sopku Ijen, Jáva.

Tak to jsme my. Udření po výšlapu na Ijen.
Tak to jsme my. Udření po výšlapu na Ijen.

16. Že i cesta může být cíl.

Více fotek z naší cesty najdete na našem instagramu a další zajímavé články z Indonésie najdete níže.

Judit

Judita
Zdravím všechny! Jmenuji se Judita a jsem srdcem i hlavou celého blogu. V rámci projektu se starám o tvorbu webu, grafiku a design, texty, fotografie i marketing a výběr zboží. Dělám zkrátka vše od shora dolů, jak to tak u malých projektů bývá. :-) Od malička dělám to, co mě nejvíc baví. Tvořím.

Okomentovat