Jak se cestuje ve Vietnamu?

malé srovnání s našimi zvyklostmi

Nové recepty

Domácí čokoládové pralinky alias truffles

Vánoce nám klepou na dveře a čas pečení je tady. Z kuchyně se line vůně perníčků i vanilkových rohlíčků a všichni uzobávají,...

Nejjemnější dýňová polévka s kokosovým mlékem

Podzim asi nepatří mezi nejoblíbenější roční období. Ale přece jen je na něm mnoho krásného. Když se zářivě zelené listy okolních stromů...

Indonéská kuchyně: Udang asam manis, krevety ve sladkokyselé omáčce

Tak a je to tu! Konečně jsem se pustila do dlouho slibovaných indonéských receptů, které jsem si dovezla z naší půlroční cesty....

Domácí vanilková zmrzlina bez zmrzlinovače

Domácí zmrzlina. Oblíbený dezert, který všichni milují, ať je zima nebo léto. My si doma nejčastěji připravujeme ovocné zmrzliny, protože jejich příprava...

Hustá fazolová polévka s rajčaty s nádechem Toskánska

Babí léto. Čas posledních letních rajčátek a malin, které právě dozrávají na zahrádce. Čas kdy pořád sedíme do noci venku, ale už...

Grilované batáty s chilli a limetkou

Grilování. Ó grilování. Věděli jste, že grilovat se dá v podstatě cokoli? Nejrůznější druhy šťavnatého masa, ryby, domácí burgery a kofty. Chutné...

Vyrábím s láskou

Znáte ty dny na silnicích kdy si říkáte, kde se bere tolik lidí? A kam teď všichni jedou? Je přece sobota a na chatu se jezdí v pátek. Je přece 11 hodin dopoledne a do práce se jezdí na 8 ráno. Tak jak to, že je všude tolik aut? A všichni nadávají a troubí na sebe. To je pořád „Debile, jak to jedeš!“ nebo ,,To neumíš řídit ty blbečku?“ A ruku na srdce, že ty slova jsou i horší.

Nervózní situace si vytváříme prakticky z čehokoli. Z předjíždění i nepředjíždění. Z toho, že někdo troubí a dokonce i z toho, že někdo netroubí. Z toho, že se jede pomalu a pak zase rychle. A někdy i z toho, že se jede podle předpisů. Určitě to všichni známe a kdo ne z praxe, tak určitě z doslechu.

A jak to vypadá ve Vietnamu? Jaká je vietnamská doprava a řidiči?


Tak to všechno, co se děje u nás, vezměme a vynásobme ty lidi a auta několika tisíci a možná i miliony. Pak ty auta vyměňme za skútry, kola, vozíky a povozy, pár taxíků a autobusů. Dál k těm milionům lidí přidejme psy, kočky a slepice. A taky ještě hluk, neustálé troubení, špínu a prach. A nakonec odmažme všechna pravidla, na která jsme v Evropě zvyklí a bez kterých bychom tu nadávali ještě mnoooohem víc. Tak to je Vietnam, ve kterém vzniklo slavné přirovnání pro totální bordel zvané Saigon!

Zdá se vám divné, že potkáte na dálnici někoho, kdo jede pomalu? Nebo když se musíte vyhýbat partě cyklistů, kteří nejedou úplně u kraje? No, tak tady je zvykem, že lidi jezdí v protisměru a křížem krážem úplně běžně. Nemá přece cenu přejet do správného pruhu, když jedu jen pár kilometrů, no ne? Čekáte, že vám dá někdo přednost v jízdě? Nedá. Jediné pravidlo je, že silnější vyhrává. A semafory?

Jezdí se sice na zelenou, ale tak trochu jinak. Chvíli před ní všichni vyjíždějí a chvíli po ní zase všichni dojíždějí. Takže ve výsledku to vypadá tak, že v určité chvíli se všichni dojížděči a vyjížděči střetnou uprostřed a musí se vymotat. A to odbočování doleva. A teď si představte jak to asi vypadá na kruhovém objezdu.

Chodníky tu nejsou jen na chození, ale slouží i jako náhradní možnost, když je na silnici zácpa.

Troubení se nepoužívá na znak ,,Ty jsi ale vůl, jak to jedeš!“ Ale pozor jedu a tak troubím, abys o mě věděl. Což je ten důvod, proč ve Vietnamu všichni pořád troubí. Chvíli trvá, než si na to zvyknete, ale pak už je to jako kulisa. Občas někdo nemá zrcátka. Na co taky. Všichni na sebe přece troubí, takže o všem vědí. Problém to začne být, když někdo netroubí.

U nás je bezpečí dětí na prvním místě. Ve Vietnamu jsou na skútru 3 dospělí a 2 děti, které stojí a ani jedno nemá helmu.
K nehodám ale nedochází vůbec tak často, jak se může zdát. Za celou dobu jsme viděli jednu. Lidé mnohem víc předvídají a hlavně se tam jezdí pomaleji, protože silnice ve městech jsou věčně plné. Má to ale i jednu velkou výhodu. Kvůli počtu skútrů najdete ve městě na každém rohu “improvizovanou” opravnu, kde vám vždycky pomůžou.

Auto je pro pro místní luxus, takže jich moc nepotkáte, ale skútr má každý. Bez něj se totiž nikam nedostanete. V Ho Chi Minh City v podstatě neexistuje městská hromadná doprava a řád autobusů, které tam jezdí, neznají ani místní. Všichni mají svůj skútr (nebo kolo) a tím se dostanou všude pohodlně a rychle.

No a do tohohle všeho jsme vjeli poprvé uprostřed noci a já si živě pamatuji, jak jsem s krosnou seděla na skútru a zírala. Bylo to děsivě šílené, ale skvělé a zábavné. Ve vzduchu byla cítit ta naprostá odlišnost jejich zvyků a pravidel. Byl to jiný svět a v tu chvíli jsme ještě netušili, že si Asii zamilujeme, ale po těch týdnech jsme věděli, že ji chceme procestovat celou.

A článek o silničních “pravidlech” ozkoušených na vlastní kůži si můžete přečíst v dalším článku.

Judit

Napište komentář

Napište komentář
Zde napište své jméno

Tak to jsem já

Vyrábím s láskou

Vege a vegan recepty

Asijský okurkový salát se sezamovými semínky

Tak my už to v Indonésii pomalu balíme a zítra letíme zpět do Jakarty, kde máme dva poslední dny z naší pěti...

Sladké recepty

Domácí čokoládové pralinky alias truffles

Vánoce nám klepou na dveře a čas pečení je tady. Z kuchyně se line vůně perníčků i vanilkových rohlíčků a všichni uzobávají,...

Bezlepkové recepty

Novoroční jižanský Hoppin’ John

Jak na nový rok, tak po celý rok! Určitě všichni znáte některou ze starých novoročních tradic. Třeba tu o čočce, aby se...

Cestování

Doprava v Indonésii: Ty nejzajímavější postřehy

Chystáte se do Indonésie a váháte jakým způsobem cestovat? Na skútru, autobusem, vlakem, nebo třeba taxíkem? Nebo jste jen zvědaví, jak to...

Jak koupit skútr v Indonésii

Když padlo rozhodnutí, že to bude právě Indonésie, která nám půl roku bude dělat domov, bylo taky hned jasné, že bez skútru...

Hotovo, zabaleno, letíme do Vietnamu

V minulém článku jsme si trochu úsměvně přiblížili způsoby cestování a teď mám pro vás první vyprávění z naší první cesty do...