Za svým snem

Aneb je štěstí opravdu tam venku?

To nejnovější

Pro vaši radost

spot_img

Pět měsíců v Indonésii už bude brzo za námi a kromě hromady zážitků si sebou domů povezeme také šílenou chuť na normální jídlo. Všelijaké, co vás jen napadne…

A hlavně na CHLEBA S MÁSLEM. Mňam. Obyčejný chleba, který má v těchto řádcích neobyčejnou sílu.

Obyčejně neobyčejné

Před cestou jsme si vůbec nevážili obyčejných věcí, jako je právě onen zmíněný chleba. Možná si říkáte, že by vám nechyběl, protože pečivo moc nejíte. Omyl. Po několika měsících v Asii nám začalo chybět právě to, co jsme brali jako nepotřebnost či samozřejmost. A naopak to, co nám doma připadalo jako nezbytné se ukázalo jako naprostá zbytečnost.

Čas od času narazím v diskuzi na příspěvky tipu, balijské jídlo by se mi nikdy nepřejedlo, byl jsem tam 14 dní a bylo to vynikající, mnohem lepší než u nás. Nebo určitě tam máte hromadu mnohem lepší zeleniny a ovoce než my doma. A ten výběr surovin, ten musí být mnohem lepší. Máte se tam prostě určitě o hodně lépe, než my tady.

Najednou v těch větách vidím nás před pár lety, než jsme se zvedli a začali cestovat. Na cestách jsme totiž neobjevili lepší jídlo a ani lepší život, ale především svobodu a inspiraci, kterou lze žít kdekoli.

Na cestách jsme potkali spoustu zajímavých lidí, kteří nás inspirovali

Třeba sympaťáka Harrise z Jávy, který zná každý kout své obrovské země. Dlouhovlasého chlapíka Hama z rybářské rodiny na Sulawesi, který procestoval kus světa, naučil se 5 jazyků včetně japonštiny a vlastníma rukama postavil několikapatrový homestay se stahovací střechou kde pozoruje hvězdy. A italského gentlemana na vozíčku, který si vzal ženu z Jávy, projel celičkou Indonésii a dlouhá léta žije na Bali. Jeho slova byly jako balzám na duši.

Tahle malá setkání plná inspirace jsou pro nás ohromně důležitá. To díky nim se pořád dokola přesvědčujeme o tom, že slovo „nejde“, „nemůžu“ a ,,až příště“ jsou největší nepřátelé svobody a štěstí.

Je štěstí opravdu tam venku?

Věřte, že po materialistické stránce máme v ČR máme vše, o čem se lidem v Indonésii ani nesnilo. Pořád ale máme pocit, že jinde je tráva zelenější. Lidé v západních zemích se naučili prožít život prací, aby si ho užili na dovolené a nebo dokonce až v důchodu. Položme si ale otázku…

Nejsou lidé v „zemích třetího světa“ šťastnější právě proto, že svůj život tolik nestaví na práci, ale mnohem více na přítomnosti?

Že jim ke štěstí stačí jídlo, rodina a úsměv? A vůbec si nedělají hlavu s tím, že kvůli oslavě zavřou svůj krámek třeba i na týden. 🙂 No řekněte, kdo z našeho světa si tohle může dovolit?

Ta věta

Jedna moje kamarádka mi před pár měsíci řekla větu ,,Člověk musí koukat na to, co musí a potřebuje. Nejen na to, co chce.“ Tahle věta se mi vryla do paměti. Byla to TA VĚTA, která zní v hlavě spoustě lidem a brání jim v prožívání štěstí. Věta s obrovskou silou, která se v naší mysli drží po generace a nechce se pustit. Přitom by to mohlo být přesně naopak. Jenže tahle věta, tahle zákeřná zlá větička mnoho lidí paralyzuje aniž by věděli, že to jde i jinak a že jít za svým snem je skutečně možné. Každý z nás může.

Tak jděte za svým snem a buďte šťastní!

Judit

Napište komentář

Napište komentář
Zde napište své jméno

O mě a o blogu

spot_img

Pro vaši radost

spot_img

Vegetariánské recepty

Veganské recepty

Bezlepkové recepty

Z našich cest