Indonésie to jsou hory, moře, rýžová pole, nekonečně dlouhé cesty a hlavně lidé s těmi nejširšími úsměvy, které jsme kdy na cestách viděli. Je to země plná protikladů, kultur a překvapení. V jednu chvíli můžete být třeba na Jávě a poslouchat tajemný zpěv z majestátních mešit, v druhou chvíli na Bali, kde se budete proplétat barevnými ceremoniemi a příště na opuštěné Sumbawě, kde poznáte panenskou přírodu.
Pojďme si dnes společně říct 20 zajímavostí, faktů a poznatků z běžného života v Indonésii, které jsme nasbírali za 5 měsíců života.
1. Indonésie není žádný vidlákov
Pokud čekáte, že to v Indonésii vypadá jako v chudé zemi třetího světa, budete asi dost překvapeni. Velká města na Jávě a Bali jsou snad modernější než v Evropě. Nechybí architektonické výtvory v podobě mrakodrapů a úžasných soch, špičkové hotely, umělecké galerie a nákupní centra nacpaná luxusními značkami, kiny i světovými restauracemi. Třeba v takovém centru Jakarty si připadáte skoro jako v New Yorku, mimo velká města už je to ale o něčem jiném. 🙂
2. Bohatství vs. chudoba
Čím více lidí, tím více rozdílů a v Indonésii to bije do očí. Zaprášenými ulicemi se prohánějí naleštěná auta předjíždějící rozvrzaná kola. Bohaté děti se zlatými mobily chodí na sushi a pizzu, zatímco chudé se baví běháním v loužích bez bot a pouštěním draků. Jen co vyjedete z velkých měst, dostanete se do vesniček, kde místo mrakodrapů stojí chatrče a před nimi pobíhají slípky a kozy. Bohatí i chudí tu vedle sebe žijí a skoro se zdá, že si nikdo si nic nezávidí. Možná je to ale jen pocit. 🙂
3. Všudypřítomné náboženství
Indonésie je téměř z 90 % muslimskou zemí a je to vidět. Zatímco na Bali je režim tak trochu ,,hinduisticky volný“, na Jávě jsou půvabné Indonésanky rázem zahalené a okolím se nese hlasitý zpěv svolávající věřící k modlitbě. Melodické tóny linoucí se z nádherných mešit působí až magicky, ale pravdou je, že to trochu leze na nervy. Zpěv je tak nahlas, že vám skoro praskají bubínky.
A podivné šipky na stropě pokojů? Na Bali vzácnost, jinde celkem běžná záležitost. Šipky s nápisem KIBLAT určují směr modlení přímo k Mekce.
4. Jiný kraj, jiný mrav. Každý ostrov je jako jiná země.
Za těch 5 měsíců v Indonésii jsme projeli na skútru 4 ostrovy. Jávu, Bali, Lombok a Sumbawu. A o každém bychom mohli vyprávět jako o samostatné zemi s jinou přírodou, jinými lidmi i jinými zvyky. Na Jávě mešity, šátky a lidé s největšími úsměvy. Na Bali ceremonie, vonné tyčinky, toulaví psi a pečená prasátka. Na Lomboku se nikdo moc neusmívá a když chcete na pláž, zaplatíte. A na Sumbawě? Opravdová Indonésie s tou nejčistší přírodou, stády koz a opičími gangy. Co ostrov, to svět.
5. Zírači, lelkovači a pospávači
Pořád tu někdo lelkuje, nebo si dává šlofíka. Pro Evropana nevídané, pro místní běžná záležitost. Nedivte se proto když kolem silnice uvidíte dřevěná „odpočívadla“ a v nich místní spáče, kteří pracují na poli, nebo jeli kolem. Vedro vyčerpává. 🙂 A když se nespí, tak se zírá. Typické lelkovače uvidíte v Indomartu a v lepších hotelích a restauracích. Na takových místech je totiž zaměstnáno 16x více lidí, než je potřeba. A za nejlepší zírače, lelkovače a pospávače tímto vyhlašujeme Balijce!
6. Chaos může fungovat
Každý, kdo poprvé přijede do Indonésie si bude chvíli připadat jako v blázinci. Chaos je ale jediný způsob, jak tu může něco fungovat. Opakovaně jsme se totiž přesvědčili, že jakmile se někdo snaží dát něčemu řád, nikdy to nefunguje.
7. Velká srdce, velké úsměvy
Možná jste už slyšeli, že v Indonésii jsou nejmilejší lidi na světě. A také jste možná slyšeli, že úsměv používají jen jako masku. Ať je to, jak chce, na nás to funguje. Můžeme totiž naprosto potvrdit, že jestli jsou někde milí, usměvaví a nápomocní lidé, pak je to právě v Indonésii. A je úplně jedno, jestli jsou to muslimové, hinduisté, nebo křesťané. Není totiž nic krásnějšího, než když se na vás někdo usměje, nebo vám zamává, když projíždíte jeho vesnicí. Jediné místo, kde na úsměv zapomněli je Lombok. 🙁
8. Budete atrakcí
Jen co opustíte Bali, každý se s vámi bude chtít fotit nebo vám podat ruku a to hlavně na Jávě. Pro místní budete atrakcí, a tak budete věčně někde zastavovat a čekat, až si vás cvaknou společně s rodinkou každý na svůj mobil. A pokud někdo umí pár slov anglicky, bude se ptát, odkud jste a jestli se vám Indonésie líbí. Je to skvělá příležitost, jak si vytvořit album fotek s místními.
9. Jazyková bariéra
Nespoléhejte na to, že se domluvíte anglicky. Mezi běžnými lidmi je to naprosto výjimečné, občas ale někdo příjemně překvapí, když to nejméně čekáte. S trochou angličtiny se setkáte v hotelu, ale ani tam to není sázka na jistotu. Trochu snazší je to pak na Bali, kde už jsou na cizince zvyklí. A jak se vlastně domluvit bez angličtiny? Naučte se pár slov, číslovky, popřípadě si pomozte rukama a všechno bude ihned snazší. Místní jsou velice nápomocní a rádi se s vámi domluví. 🙂
10. Kuřáci jsou vítáni
Jste vášnivý kuřák? Jeďte do Indonésie, budete tu jako v ráji. Kouří tu všichni. Všude. A za všech okolností. V hotelu? Žádný problém. Sice tam nemůžete nosit durian, protože smrdí, ale kouřit? Klidně. Cigárko na skútru? Žádný problém. Při kopání jámy? Žádný problém. Při výšlapu na sopku s 80 km nákladem na zádech? Žádný problém. Při plavání. Při sezení. Při stání. Při jízdě. Při práci. Při sportu. Zkrátka pořád. Dokouří se jedna a už hoří druhá. Jen ženy, ty kouří minimálně, u těch se to přece nesluší. A kdo není kuřák, lehce se jím stane. Místní hřebíčkové cigarety se sladkým filtrem, které voní ulicemi stojí za ochutnání.
11. Kdo nejezdí, jako by nebyl
V Indonésii téměř nikdo nechodí pěšky, pokud se mu zrovna nerozbil skútr a nejde najít nejbližší opravnu. Nikdo tu nechodí na procházky. Nikdo nejde dokonce ani přes ulici, natož na jídlo, do obchodu, nebo na pláž. Všude se jezdí a kdo nejezdí, je v ohrožení těmi, kteří jezdí kolem. 🙂 Více o dopravě v Indonésii najdete v tomto článku.
12. Víkendová migrace
Javánci jsou vášniví víkendoví cestovatelé. V sobotu nastává velký přesun do přímořských oblastí, k památkám i k sopkám a vodopádům. Pokud tedy chcete vyrazit na nějaké to „turističtější“ místo, jeďte v týdnu. Vyhnete se davům i dopravním zácpám. Jediné, čemu se budete v týdnu vyhýbat více než o víkendu jsou náklaďáky.
13. Za vjezd se platí
Až pojedete na pláž, do přímořského města, nebo na nějakou zapomenutou cestu, nedivte se, když tam bude sedět mužíček vybírající drobné vstupné (většinou 2 000 IDR = 4 Kč). Je to úplně normální a zaplatí to každý (kromě těch, co tam opravdu bydlí). Za co to je? Za parkování? Za projetí? Jen tak? Kdo ví za co. Jediný rozdíl je na Lomboku, tam zaplatíte hned několikrát tolik (i 10 000 IDR = 20 Kč) a platí to většinou jen bílí. 🙂 Co je ale opravdová specialita? Kluci, kteří si stoupnou u dopravního omezení a „za pomoc“ při objetí čekají na pár drobných. Nebojte se, otravovat vás nebudou.
14. Hladovět nebudete
Indonésie je rájem warungů a nejrůznějších stánků s jídlem, což je pro cestovatele super, protože strádat rozhodně nebudete. Téměř všude stojí (nebo jede) nějaké to jídlo za pár korun. Horší je to v méně obydlených částech na Sumbawě.
15. Zapomeňte na předsudky a ochutnávejte
Nejezte jen v restauracích, je to škoda! Indonéská kuchyně se sice rychle přejí, ale najdou se i zajímavá jídla. Ochutnávejte pouliční speciality, budete překvapeni, co všechno objevíte. Jen moc neřešte, v jakém prostředí se jídlo připravuje, to byste toho pak asi moc nejedli. A jeden typ? Jezte tam, kde jedí místní, ti vědí, co je nejlepší. 🙂 Jak si objednat a co všechno můžete potkat se dozvíte v tomto článku.
16. Všechno není levnější
Jídlo od 20 Kč za porci, Coca Cola za 8 Kč, cigarety za 30 Kč a litr benzínu za 16 Kč. V Indonésii se dá celkem snadno ušetřit, ale ne na všem. Protiklady jako litr mléka za 40 Kč, pivo a čokoláda za 60 Kč a sýry za 80 Kč. Mléčné výrobky, alkohol a věci z dovozu jsou i několikrát dražší, než jsme zvyklí z Čech. Další kategorií jsou pak západní restaurace na Bali a Lomboku, které se cenově přizpůsobili Australanům. 🙂
17. Strašák jménem sponzor = tahanice s vízem
Že je těžké získat vízum do Austrálie? Do Indonésie je to teprve pořádný oříšek. Jakmile chcete v Indonésii strávit více než 60 dní, nastává byrokratická tahanice, která nemá jistý konec. Zákon zní jasně, buď si seženeš „sponzora“, nebo musíš opustit zemi. Co na tom, že ani na imigračním nejsou schopni vysvětlit, na co to vlastně je. Zákon je zákon.
Sponzor je člověk, který musí mít trvalé bydliště v místě prodloužení vašeho víza a zaručí se za vás. To v praxi znamená, že pokud způsobíte škody a nezaplatíte je, jde to za ním. No a upřímně, kolik z nás má v Indonésii tak dobrého kamaráda. 🙂 Na Bali na to ale vyzráli a díky tomuto zákonu zde vyrostly agentury na zařizování víz, které tak mají o práci a peníze postaráno. A cizinci mají o starost méně.
18. VISA není číslo 1
Bankomatů je tu poměrně hodně, ale VISU bere jen asi polovina. Číslo jedna je tu Master Card. Dejte pozor na opakované výběry z bankomatu. Při opakovaném výběru se vám může karta zablokovat, protože je to podezřelý výběr v podezřelé zemi. 🙂 Před odjezdem proto zajděte do své banky a nechte si tuto službu po dobu pobytu zrušit. Odblokování provedete telefonátem do Čech, což není nejlevnější.
19. V koupelně se zchladíte
Není žádným překvapením, že v koupelně bude studená voda, která ale v tom horku přijde vhod. A hlavně studená, tu není úplně studená. 🙂 Další zajímavostí jsou všelijaké plastové kbelíky, kterými se Indonésané oplachují nebo splachují záchod. Všechny tyto podivnosti budou spíše v průměrných ubytovacích zařízeních, které nejsou jen pro turisty.
20. V pokoji nebudete nikdy sami
Roztomilé, malé, velké, hubené, tlusté a hlavně všudypřítomné ještěrky s vámi budou ať už budete bydlet kdekoli. Jsou naprosto neškodné a můžete doufat, že se postarají o otravné komáry. V horším případě s vámi bude bydlet velký gekon (zvaný tokek), který nadělá víc hluku, než mešity. 🙂
A zlatá rada na závěr?
Usmívat se! Usmívat se! Usmívat se! Krásné pravidlo, které udělá cestování mnohem příjemnější. Ať už potkáte kohokoli, nebo vejdete kamkoli, nebojte se se první usmát a třeba jen pokynout hlavou. Místní vám to rádi oplatí a dveře máte otevřené ihned, a to úplně beze slov. Úsměv je všude na světě stejný. 🙂
Judit
