Hotovo, zabaleno, letíme do Vietnamu

aneb co jsme si vyslechli, než jsme odletěli

Nové recepty

Indonéská kuchyně: Udang asam manis, krevety ve sladkokyselé omáčce

Tak a je to tu! Konečně jsem se pustila do dlouho slibovaných indonéských receptů, které jsem si dovezla z naší půlroční cesty....

Domácí vanilková zmrzlina bez zmrzlinovače

Domácí zmrzlina. Oblíbený dezert, který všichni milují, ať je zima nebo léto. My si doma nejčastěji připravujeme ovocné zmrzliny, protože jejich příprava...

Hustá fazolová polévka s rajčaty s nádechem Toskánska

Babí léto. Čas posledních letních rajčátek a malin, které právě dozrávají na zahrádce. Čas kdy pořád sedíme do noci venku, ale už...

Grilované batáty s chilli a limetkou

Grilování. Ó grilování. Věděli jste, že grilovat se dá v podstatě cokoli? Nejrůznější druhy šťavnatého masa, ryby, domácí burgery a kofty. Chutné...

Jarní špenátová polévka s kokosovým mlékem a bylinkami

A je to tady! Třikrát hurá, třikrát sláva. Sluníčko, teplo, jaro je tu. Všechno se probouzí ze zimního spánku a vládne veselá...

Klasika jménem Pad Thai

Pad Thai, nebo také Phat Tai. Thajské "národní jídlo" a klasika všech klasik, kterou nejde nemilovat. Je to jedno z nejslavnějších jídel,...

Vyrábím s láskou

V minulém článku jsme si trochu úsměvně přiblížili způsoby cestování a teď mám pro vás první vyprávění z naší první cesty do Asie. V tu dobu jsme měli koupenou letenku, 2 krosny a dohodnuto, že nás kamarád Tomáš vyzvedne na letišti v Ho Chi Minh City, kde žije. Dalším a jediným plánem bylo, že nás během 2 dnů seznámí s novým světem a pak nás vypustí do divočiny. Co vám budu povídat, nevěděla jsem, jestli se víc těším, nebo mám staženou pr… do té doby jsem byla nejdál v Turecku, v 15 letech, v hotelu s all inclusive.

Máme teda zapakovaný ty dvě krosny z 50 % plné zbytečností, což ovšem v tu chvíli ještě nikdo netuší a děda nás veze na letiště.

Jsme samozřejmě zásobeni děsivými historkami od celé rodiny a známých, kteří samozřejmě ve Vietnamu nikdy nebyli, ale přesto vědí, že je to ta nejhorší země na světě, ze které se jisto jistě nevrátíme!

Obě mamky jsou vyděšený k smrti, můj táta nám řekl, že na tuhle stranu země by v životě neletěl, moje spolubydlící se ptala, jestli se nebojíme, že tam chytneme ebolu a babička v podstatě nespala od chvíle, co jsme se zmínili, kam že se to chystáme. Jo… možná, že k tomu trochu přispěl fakt, že si v první chvíli spletla Vietnam s Koreou a dost dlouho trvalo, než se nám podařilo jí uklidnit. Sečteno podtrženo to všichni přijali s velkou radostí a nadšením.

P.S. Když jsme babičce o pár let později zmínili další cestovní plány, prosila nás, ať jedeme do Vietnamu, tak to vidíte! Kdo se v tom má vyznat.

Cestou na letiště panuje klasická předodletová schýza z toho, co jsme zapomněli, mohli zapomenout nebo bychom zapomněli, kdybychom nezapomněli. Smiřujeme se s tím, že teď už to asi nevyřešíme a na letišti to zase střídá moje nenávist k přehnaně včasným příchodům a včasným příchodům vůbec. Filip mi s klidnou hlavou vysvětluje, že na letišti je prostě lepší být včas a já si vybavuji oblíbenou větu mého táty, který vždycky říkal

,,Dělej, všude chodíš pozdě, letadlo na tebe taky čekat nebude!!“


A určitě mají oba pravdu, na tom se shodneme. Ale ty 2 hodiny předem jsou na můj vkus opravdu hodně. Co tady proboha budeme dělat? Zní mi v hlavě a celých těch 120 minut trvá nejmíň 685 minut.

Konečně těch 685 minut uplynulo a sedíme v letadle, kde nás čeká 6ti hodinová cesta do Dubaje. Bůh žehnej počítačovým hrám (zejména ping pongu), filmům a obludnému obžerství u Emirates, kteří prostě snad celou dobu nosí nějaké jídlo, které je navíc lepší, než v kdejaké restauraci v Čechách. Což je smutné, ale je to fakt. Takže když budete chtít zajít na dobrou večeři, kupte si letenku, protože to možná bude snazší, než jít na dobrý jídlo s nohama na zemi.

V Dubaji máme 12 hodin na rozjímání a bloumání. A přitom se mi právě v hlavě zrodila tahle myšlenka. Taky vás na letišti někdy napadlo na co, že to jsou ty ploché jezdící eskalátory alias travelátory? Mě jo. A moje pohoršená reakce byla asi jako ,,To už jsou dneska lidi líný i chodit po rovině? Hrůza.“ Tahle moje sportovní myšlenka mi vydržela přesně do chvíle, než jsme se rozhodli přejít terminál B a C, což je dálka asi jako z Prahy do Vídně. Od té doby už si tuhle blbou otázku si nekladu a nechám se vozit.

Filip měl zase jinou filozofickou otázku ,,Jak je možný, že ty spací lehátka jsou pořád zabraný? Jak se tam ty lidi dostali, když byly zabraný?“ Takže jestli si tuhle otázku nechcete pokládat, běžte rovnou spát na začátek terminálu C (brány 36 až 50). Je tam měkký kobereček a navzdory tomu, že Dubajské letiště je pořád narvané k prasknutí, tak tady nepotkáte nikoho kromě dalších spáčů.

Následuje další let a s ním několik dalších hodin hraní ping pongu, čučení z okýnka a vyplňování formuláře, ve kterém se svěřujeme v jakých zemích jsme byli za poslední týdny a jestli jsme neprodělali nějakou ze zmíněných nemocí. Vzhledem k tomu, že jsme většinu nemocí v angličtině neznali, byla to docela sranda. Všechno se to dělo kvůli hrozbě eboly. V příletové hale v Ho Chi Minh City ve Vietnamu to vypadalo jako na izolovaném protiinfekčním oddělení, kde od nás zelení mužíčci v rukavicích a rouškách vybírali zmíněné formuláře a člověk se modlil, aby náhodou nezakašlal.

No dost zvláštní pocit hned po příletu. Ještě víc zvláštní ale bylo, když jsme přistávali. V tu chvíli jsem vlastně ani nevěřila, že jsme vážně ve Vietnamu. Venku byla tma a připadalo mi neskutečný, že jsme na druhém konci světa.

Vycházíme z letištní haly a do nosu nás praští vedro, vlhko a takový zmatek, který si jen těžko představíte. Na všechno koukáme jak blázni, nemůžeme se ani dopočítat množství skútrů všude kolem a v hlavě máme jedinou otázku. Jak tohle zvládneme?

Více příště.

Judit

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tak to jsem já

Vyrábím s láskou

Vege a vegan recepty

Nejjemnější dýňová polévka s kokosovým mlékem

Podzim asi nepatří mezi nejoblíbenější roční období. Ale přece jen je na něm mnoho krásného. Když se zářivě zelené listy okolních stromů...

Sladké recepty

Domácí vanilková zmrzlina bez zmrzlinovače

Domácí zmrzlina. Oblíbený dezert, který všichni milují, ať je zima nebo léto. My si doma nejčastěji připravujeme ovocné zmrzliny, protože jejich příprava...

Bezlepkové recepty

Asijský okurkový salát se sezamovými semínky

Tak my už to v Indonésii pomalu balíme a zítra letíme zpět do Jakarty, kde máme dva poslední dny z naší pěti...

Cestování

Hotovo, zabaleno, letíme do Vietnamu

V minulém článku jsme si trochu úsměvně přiblížili způsoby cestování a teď mám pro vás první vyprávění z naší první cesty do...

Jak koupit skútr v Indonésii

Když padlo rozhodnutí, že to bude právě Indonésie, která nám půl roku bude dělat domov, bylo taky hned jasné, že bez skútru...

Doprava ve Vietnamu: 29 tipů pro bezpečné cestování na skútru

Rozhodli jste se pro Vietnam, nebo jinou asijskou zemi a stále váháte, jakým způsobem cestovat? Asi vás moc nepřekvapí, když napíšu, že...