Jak jsme se vydali do Indonésie

Aneb humorné vzpomínky na největší změnu v dosavadním životě.

To nejnovější

spot_img

Když jsme minulý rok byli na Srí Lance, zrodil se nám v hlavě plán, že bychom si chtěli vyzkoušet život v cizině. Někde trochu v divočině, a trochou dobrodružství. Někde, kde poznáme skutečnou zemi, a nejen pohádkovou říši za zdí vystavěnou pro krátkodobý turismus. A především někde, kde je teplo. Slíbili jsme si, že do dvou let odjedeme…

A jak čas plynul, všechno se nějak urychlilo, rok se s rokem sešel a my se vydali na naší životní cestu do Indonésie a to téměř na půl roku.

Jak to vlastně celé bylo

PROČ PRÁVĚ INDONÉSIE?

Prostě jen tak. Chtěli jsme do jihovýchodní Asie a zároveň někam, kde jsme ještě nebyli, a tak jsme vybírali mezi Thajskem, Filipínami a Indonésií. Filipíny hned na začátku padly kvůli komplikovaným vízům, Thajsko padlo vzápětí kvůli zvětšujícímu se turistickému ruchu a tak to vyhrála Indonésie.

KAM JSME SE NAKONEC VYDALI?

Startovali jsme na jednom z nejlidnatějších ostrovů světa. Tedy na Jávě a to přímo v její metropoli. V hlavním městě Jakarta. Tam jsme horko těžko koupili skútr a dobrodrůžo mohlo začít. Během pěti měsíců jsme projeli celou Jávu, Bali, Lombok a půlku Sumbawy.

CO JSME TAM DĚLALI?

Najeli jsme něco kolem 6 000 km na skútru. Pracovali na dálku do ČR. Vymýšleli nové projekty. Těšili se na řízek s bramborovým salátem. A na chleba s máslem. Projeli Sumbawskou džunglí. Naplánovali další dobrodružství a mnoho dalších věcí… A některé z nich nás provází až dodnes. 🙂

A CO NA TO RODINA?

Jak se dalo očekávat, rodina to přijala s velkým nadšením. Táta si klepal na čelo, máma konstatovala ,,Co mám s vámi dělat.“ Babička mě obden odrazovala telefonáty s tragickými historkami proloženými větou ,,Přece se nebudete zbavovat toho vašeho bytu s práce.“ Děda to nazýval ,,Poněkud lehkomyslnou cestou.“ a ,,Nech je bejt, je to jejich rozhodnutí.“ A tak dále a tak dále. Chvílemi mě to dost znepokojovalo a už jsem panikařila z toho, jak všichni panikaří. Čím víc se ale blížil náš odjezd, tím víc jsem se těšila. Nedostavil se žádný strach na letišti, dokonce ani ten, který přišel před každou jinou cestou do neznáma.

Velká výzva

Ještě týden před odletem jsme měli pořád plno času na všechno lelkování i odpoledního šlofíčka a pak to přišlo!

STĚHOVÁNÍ

Vystěhovat byt. Plně vybavený byt! Nikdy!! Nikdy víc!!! Nevím, jestli je lepší vyhořet, než se stěhovat, ale rozhodně je lepší se nikdy nikam nestěhovat. Vůbec nemáte tušení kolik věcí vlastně máte, dokud je nestěhujete. A nic z toho samozřejmě nemůžete vyhodit, protože ,,To je ten kamínek víš tam odtud, tam jak jsme byli.“ A „Tohle tričko s tím flekem od akrylu, to si schovám až zase budu malovat.“ a ,,Hele to je ten kus z vodní dýmky, který zbyl, když jsem jí před třemi lety rozbila, třeba se to ještě bude hodit.“. Někdy. NIKDY.

A pak ty zabalené věci musíte někam dát. Všechny. K babičce, k druhé babičce, k mámě a na půdu. Do sklepů, pytlů a tašek. (A až je za pár let budete vybalovat, věřte mi, že vůbec nebudete vědět, co je to za věci a k čemu jste je k čertu měli. 😀 A konečně je vyházíte. Kéž by to šlo už při tom balení!)

PRÁCE A HROMADA PAPÍROVÁNÍ

A pak nás čekalo zajistit práci a práci na dálku, zásoby pro e-shop a předání e-shopu naší statečné pomocnici, papíry, víza, kopie, mezinárodní řidičák, dokumenty, daňové přiznání, výpovědi z mobilu, doktoři. Papíry, papíry a zase papíry.

MALÉ PEKLO JMÉNEM BALENÍ

A pak už jen zabalit. To je něco jako stěhování. Citová vazba na nesmysly. ,,Tohle tričko přece potřebuju, vždyť to se mnou bylo i minule.“ a ,,Nemůžu vzít tyhle boty a tyhle tu nechat, vždyť jim to bude líto.“ ,,Jsou to šťastný boty!“ a ,,Co ta knížka, nikam se nevejde, ale já tam přece budu číst.“!

Vždycky s sebou přece vezu knížku, kterou přečtu hned první týden a zbytek cesty jen zabírá místo, jenže nemám to srdce jí vyhodit. Vždyť knížky se nevyhazují.

Ale nakonec jsme to zvládli. To balení.
A zvládli jsme i odlet.
I přílet.

Takže dobrodružství mohlo započít a taky započalo, ale o tom všem už se můžete dočíst v článcích z Indonésie, které najdete na blogu. 🙂

Judit

Napište komentář

Napište komentář
Zde napište své jméno

spot_img
spot_img

Z našich cest